Historie

Historie kartouzských koček je tak trochu tajemná, ale dnes existuje spousta dotvrzujících faktů o jejich původu a historii. Každopádně všude dočteme, že první zmínky o této modré francouzské kočce pocházejí ze 16. století a předpokládá se, že jsou potomky koček ze Sýrie. Odsud se do Evropy dostaly během křížových výprav s řádem kartuziánů ve 13. století. Domnívá se, že kartuziánští mniši (proto kartouzská) kočky chovali jako své společníky, ale žádné dnešní oficiální záznamy řádu to nijak nepotvrzují. Prý proto, že je mniši považovali za samozřejmé.
Přírodovědec Georg-Louis Leclerc de Buffon v 18. století ve svém díle „Histoire naturelle“, publikované mezi lety 1749 až 1804, popisuje čtyři druhy koček, tenkrát běžnými v Evropě: s kočkou domácí, španělskou, angorskou a kartouzskou. Poprvé tak vyčlenil kartouzskou kočku jako samostatný druh. Označil ji jako „modrou kočku“ a přidělil jí latinské jméno Felis Catus Coeruleus, aby ji jasně odlišil od kočky domácí – Felis Catus Domesticus. Předpokládá se, že za pojmenování „kartouzská“ vděčí nejen díky svým chovatelům, ale také typu své kožešiny, která je podobná vlně – jako kartouzská se označovala tehdejší luxusní španělská vlna.
Ještě na začátku 20. století bylo možné najít kolonie volně žijících kartouzských koček v Paříži a na několika dalších místech ve Francii, nikdy jich však nebylo mnoho, protože byly ceněné pro své kožichy, maso, nebo také jako lovci krys a myší. První významné chovy pochází z geograficky izolovaného regionu Chartreux a ostrova Belle Ile. První chovatelé vytvořili standard kartouzské kočky vycházející z popisu francouzských přírodovědců 18. století. Od konce II. Světové války se už nevyskytují žádné volně žijící kolonie kartouzských koček. Od té doby žijí již pouze u chovatelů. Stále jsou vzácné, dokonce i v samotné Francii. V roce 2007 nebylo na celém světě ani 100 aktivních chovatelů kartouzských koček.
V roce 1970 došlo v rámci organizace FIFe ke sloučení britské modré kočky a kartouzské kočky pod jednotným označením kartouzská kočka. Nicméně standard pro toto plemeno odpovídal standardu modré britské krátkosrsté kočky. Teprve v roce 1977 se na nátlak chovatelů „pravé kartouzské kočky“ podařilo toto rozhodnutí změnit a došlo k oficiálnímu oddělení standardu pro kartouzskou kočku a modrou britskou krátkosrstou kočku. Další křížení mezi plemeny již nebylo dále žádoucí.
Do Spojených státu amerických byly první kartouzské kočky dovezeny v roce 1971 manželskou dvojicí Johnem a Helen Gamonovými. Patřily do přímé pokrevní linie koček pocházejících z chovatelské stanice sester Legerových „de Guerveur“. Vzhledem k tomu, že díky těmto okolnostem nedošlo ke spojení s modrými britskými krátkosrstými kočkami, jsou mnohé pokrevní linie kartouzských koček ve Spojených státech amerických považovány za původní a jedny z nejčistších.